Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

MOJE RODINA

Jackpot  Máma Valentine Táta Cowboy

 
Cowboy z Vejminku

Asquanne's Grapelli

Inspector Liz z Vejminku

Asquanne Gillesple

Asquanne's Graynene

Quattandene Once More

Etna z Vejminku

Asquanne's Gonzales

Asquanne's Georgette

Quettadene Copper Glow

Asquanne's Glenda

Like Your Style of Black Mirage

Extra Music z  Vejminku

Valentine z Vejminku

Quettadene Once More

Jozelah Words And Music

Asquanne's Glenfiddich

Quettadene Desdemona

Quettadebe Footsteps

Jozelah Short Story

Asquanne's Gonzales

Michenda Something Special At Derlan

Quattedene Debonair

Quattedene Harmony

Canigou Cambrai

Quattedene Mellisa

Olanza Peace Envoy To Jozelah

Jozelah Enchanting Dream

 

Tak je možná na čase vám představit mojí rodinu. Narodila jsem se 26.7.2008 v Běrunicích spolu se svými 4 sourozenci (zlatá fena Julia, černý pes Jeto, černý pes Jackpot a černý pes ???) Maminka Valentine a tatínek Cowboy.  

MOJE TŘETÍ VÝSTAVA (28.9.2008)

    

Tak jsem teda byla s paničkou, Petrou a paniččiným tátou zase na výstavě (České Budějovice). Dostaly jsme s paničkou ocenění D, jako Dobrý, což je docela dobrý, ale ne ve výstavním kruhu. Ale paničce to nevadí, protože na výstavy stejně jezdíme jenom pro zábavu a ne pro tituly. Panička mě strašně chválila, protože jsem prý krásně chodila, skoro jako šampiónka, a tak jsem se zase na nějakou dobu cítila jako vychovaný pes.
Doufám, že už panička konečně pochopila, že nejsem pes výstavní, nýbrž pes postelový a gaučový. Ale mám takový špatný pocit, takové nutkání, že mě čeká ještě minimálně jedna výstava v Praze v Letňanech. Panička si prostě nedá a nedá pokoj. Ale aby jste špatně nepochopili výraz postelový a gaučový pes, to já zas řádím o sto šest, že panička dokonce přemýšlí, pořídit mi kámoše na lítání. Mluví o Německé doze, protože, když jsem byla 14.9.2008 v ZOO, s dogou jsem si chtěla hrát a vůbec jsem se jí nebála (u mě je totiž známo, že se větších psů bojím, ale když si je otrkám, tak mě panička neodtrhne). A k doze jsem se hrnula, bez předchozí scény. Ale všechno je ve hvězdách a vůbec, pořídit si takové štěňátko, teda Štěně s velkým Š, je docela fuška. Hlavně náročné na peníze, protože tenhle tvor toho sežere, bojím se i říct že víc než já, a to si opravdu neumím představit. Tak tedy zdar! Vaše už 14-ti měsíční štěndo!

UŽ DRUHÁ VÝSTAVA

Tak jsem byla s paničkou, Terkou, paničky tátou a Petrou 30.8.2008 na výstavě v Mladé Boleslavi. Nastoupila jsem do třídy mladých v konkurenci 3 fen. Skončila jsem jako 4, s ohodnocením VD (velmi dobrý) a červenou stužkou. V posudku mám 13.měs. zl. fena, skus nůžkový, vlevo dole chybí P1 (zub), středně silná kostra, jemná samičí hlava, hluboký hrudník, korektní úhlení hrud. končetin, pánevní končetiny strmé, standartní osrstění
Den to byl celkem pohodový, hlavně, byla jsem s mými oblíbenými lidmi. A navíc jsem dostala nový pelíšek, 15-ti kilový žrádlo Eukanubu Sensitive Joints (na klouby) a nový obojek a vodítko - černý se stříbrnými kostičkami. Takže já jsem z toho vyšla docela dobře. Až  na to, že cesta tam i zpátky trvala hodinu a jenom sedět v autě je nuda. Tak jsme s paničkou cestu zpátky prospaly.  

 JAK JSEM MĚLA NA NOC KAMARÁDA

Všechno to začalo večer, 14.8., když jsem šla s paničkou venčit. Procházely jsme se spolu po Spořilově, a pak šly do sadu. Viděly jsme tam nějakého pána, jak sedí na lavičce a hraje si tam se svým psem (vlčákem). Okolo pobíhal jezevčík, tak jsme myslely, že je toho pána. Jezevčík si se mnou hrál a mezi tím, ten chlap, co seděl na tý lavičce odešel. No věřte nebo ne, jezevčíka mi tam nechal. A tak jsem usoudila, že asi jeho nebude, no co, tak má páníčky jinde, ne? Tak se panička rozhlížela po sadu, ale nikde nikdo. Koukala i mimo sad, ale tam taky nikdo nebyl. A tak ho panička vzala na moje vodítko a já šla na volno. Ten jezevčík poslouchal na slovo a to mu mohl být tak max. rok. Takže jsem se trochu styděla, že já takhle neposlouchám. Došla za svojí kámoškou a šly jsme spolu zase do sadu. Udělaly takový okruh a šlo se k nám domů. Tam panička chvíli diskutovala s rodičema, ale nakonec svolili na jednu noc. Ještě ale zkusily jít s jezevčíkem do sadu. Když přišli, vypávěl mi jezevčík, co zažili. Prý potkali nějaké lidi, mladý pár s jorkšírem a jezevčíkem, velikosti, typu i věku stejného jako on. Akorát byl černý s pálením a on je zlatý. Vyprávěl mi, že si ho prý chtěli vzít domů, když slyšeli, že se ztratil. A že ho prý chtěli dát dědovi, ale nakonec to nevyšlo, protože si děda pořídil kočku. A tak šli dál. Potkali takového divného chlapa, co se začal nad ním rozplývat. Úplně mu byla na očích vidět radost. A tak se ho prý ta kamarádka zeptala:  "To je váš pes?" A pán se zděšením odpověděl ne a odcházel. Pak se tomu panička s kamarádkou smály ještě celý večer. Panička s jezevčíkem došla domů. Dala nám najíst a my jsme si pak celý večer hráli, vlastně spíš celou noc (bylo asi tak 9 hodin večer). V noci jsem si šla lehnout do předsíně a panička s jezevčíkem byli v zavřeném pokoji až do rána. Spinkala s ním v posteli. Ráno jsme se vzbudili v 7. Teda my jsme vzbudili paničku. A tak šla panička s náma ven. Zavolala do útulku a oni jí řekli, že si pro jezevčíka přijedou někdy během dne. Tak se šlo zase domů. Tam nám panička dala zase najíst. Já dostala i prášky, které mi jezevčík záviděl. A pak jsme si celou dobu hráli. Najednou zazvonil paničce mobil. "Prosim?" zeptala se panička. "Dobrý den, jsem z odchytové služby, prý jste našla jezevčíka, stojím před vaším domem." "Ano, jistě, už jdu dolu" A tak popadla jezevčíka do náručí a šla s ním ven. Já jsem byla trochu naštvaná, že mě panička nevzala, protože jsem nevěděla kam jdou, ale když přišla panička zpátky, měla prázdné ruce a z očí jí pomalinku stékala nejedna slza, došlo mi, že už si asi s jezevčíkem nebudu hrát. Šla jsem za paničkou a pomazlila jí. Vím, že na tenhle den nezapomenu, že to byl zlomový den jak pro mě, tak pro paničku a vím, že mít kamaráda doma, je něco úžasného!

S paničkou ti přejeme, pane Jezevčíku, aby jsi našel znovu svou rodinu. Protože jsi strašně mazlivý, hodný a hravý kluk! Máme tě moc rádi a nikdy na tebe nezapomeneme!  

TAK JE TO VŠECHNO V HÁJI

Na dnešní den asi jentak s paničkou nezapomeneme. Byly jsme na kyčlích (DKK) a dopadlo to nejhůř jak mohlo. Máme 4/4 a na obou stranách artrózu. Můj velký sen a hlavně paničky mít štěňátka se tímto hroutí a všem zájemcům o ně, se omlouváme, ale bohužel nic nebude. Z důvodu, aby moje štěňátka neměly takhle pos.... život. Pan doktor mi dal nějaké prášky na posílení kloubní chrupavky tak budu brát každý den půlku. Už mi dala panička jednu a mě moooc chutná, už se těším na zítřek. Jen je mi divný, že když má mamka kyčle 1/0 a taťka 1/2, proč já je mám tak blbý a ještě s artrózou, což se i sám veterinář divil, když jsem tak mladá. Paničku nemrzej ani tak ty štěňátka, jako fakt, že jednou budu trpět, toho se s paničkou děsíme. Ale život jde dál a přijdou mnohem horší věci, než jsou moje nohy. Sice nikdy asi neuslyším "Sportu zdar" ani výstřel z pušky na honu, ale budu se svojí paničkou v klídku sedět někde na louce a pozorovat celý svět, tak jak to děláváme a dělat budem! Výstavám se ale dál věnovat budeme, protože alespoň tam chci paničce udělat radost i když nám to bude k ničemu. Hlavní je, že se máme s paničkou rádi a navždy budeme nerozlučná dvojka a žádný blbý kyčle nás nerozdělí!!!

UŽ JE MI ROK!

No, to víte, to je jako že už jsem velká holka... Už 26.7.2008 mi byl rok, ale já byla pořád tak zaměstnaná hraním si s novými hračkama a jezením těch pamlsků a hlavně ožužlávání té velké kosti, že jsem vám to nemohla sem napsat. Tak si představte, že jsem měla oslavu! To mě panička zavřela do pokoje a něco připravovala v chodbě. Pak mě zavolala a měla jsem oslavu. Ještě je nutné připomenout, že jsem měla oslavu až 4.8.2008, protože tady panička 26.7.2008 nebyla. Ale i tak jsem si to užila. Teď vám řeknu, co jsem dostala. Od paničky mamky jsem dostala tyčinku a krokodýlka na čištění zubů a pytlík pamlsků. Od paničky bráchy jsem dostala buřta, přímo na narozeniny, od paničky táty jsem dostala létající talíř z bůvolí kůže, tyčinku a malý kartáček, jako pamlsek, ale hlavně jsem od něj dostala sponzoring na vyšetření DKK a rovnou i očipování (i když mě sponzoruje celoročně ) . A od paničky jsem dostala: žrádlo Eukanuba pro dospělé speciálně pro kokry, velkou kost (a když říkám velkou tak to opravdu beru vážně, vždyť ona je pomalu větší než já), pak jsem dostala krabici a v ní byly dva pytlíky s mňamkama a hračka, potom jsem dostala bačkoru ze speciálního materiálu.... vypadá to jako ze šňůrek a je to speciálně vyvinuto na zuby, potom jsem dostala vodítko (který jsem ale našla, a tak je už trošku poupravený) a ještě mističku, malinkou, cestovní, ještě takovou dlouhou pochutinu, jakoby želé a ještě dort. Myslím, že to byly bohatý narozky  a že jsem si je pořádně užila

KÓÓÓNEČNĚ......

....19 dní....teeeeda, nemůžu říct že by se mi tady nelíbilo ale.....
prostě to byl svět bez paničky, ona totiž byla na táboře a o mě se starali.....mmmm....řekněmě všichni ostatní...neboli: paničky mamka se Zdeňkem, paničky taťka s Petrou, paničky brácha s....? No tak? Pochlub se Patriku??? ...nebudeme dále rozvíjet...  ale přesto panička všem, co se o mě starali s láskou a pečlivostí DĚKUJE a to z celého srdce, protože já jsem její celé srdce!!! Prostě vám chci tady napsat, jaký to bez paničky bylo:  byla jsem na chalupě, kde jsem se koupala ve svým luxusním jezírku, byla jsem doma, kde jsem byla prostě doma a doma je doma, byla jsem..? já vlastně ani nevím, ale hlavní je, že jsem si to užívala a oddychla si od paničky a těch jejích keců. Když panička měla přijet z tábora, paničky táta nechtěl, aby jsem jí jela naproti, ale já jsem už na něj čekala s paničky mámou před barákem. Tak jsme teda nasedli a jeli pro paničku. Na ČM (černý most) přijel autobus, ze kterého vylezla panička. Já hned věděla, že je to ona a začala jsem vrtět ocáskem a pak i celým tělem, jakou jsem měla radost, že jí vidím. A pak, po dlouhém loučení paničky, jsem si to kráčela přímo do auta. Protože já už umím jezdit, to mě páníčci naučili za tu dobu, co byla panička pryč. Panička se na mě koukala ubrečenýma očima a hladila mě a chválila, jak umím krásně jezdit. A pak jí pláč přešel a začala nadávat, protože věřte nebo ne, já mám dredy!!!! Paniččina mamka se obhajuje tím, že dredy jsou prej in, ale já, jakožto nositelka těchto nechutně zacuchaných chlupů jen nesouhlasně kývám hlavou. Opravdu to nechápu, jak někdo může nosit dredy, takový nechutný cuchanec s kusem přírody (klacíky, bodláky......). No prostě panička musela něco vytknout no! Ještě vám teda musím sdělit, jak jsme jeli autem, tak paničky táta říkal paničce : "To už si na výstavu jedeme pro nějaký ten titul, že?" a panička se zasmála a ukázala na moje zacuchané bříško a uši :"s tímhle?"
Tak to je pro dnešek vše a hřebenům zdar (panička mě ještě dneska, tři dni po příjezdu a marných pokusů o navrácení mé krásné kokří podoby, nedokázala rozčesat)

A JSEM ZASE O CHLUP ZKUŠENĚJŠÍ (O CHLUP CO MÁM NA BŘÍŠKU)

Tak jsem teda byla zase na vodě. A kdo byl v naší partě? *Tak samozřejmně tam nesměla chybět moje panička, měla jet její kámoška, ale ta se na ní naposlední chvíli vykašlala, pak tam byl paničky brácha a jeho kámoš David (náš vodáckej fotograf), paničky mamka a její přítel Zdeněk, a nachvíli se stali členy naší party i Petra a paničky táta. Tak teda poslouchejte, jak jsem si to užívala:
DEN 1.
to jest 4.7.2008
Cestu autobusem jsem prospinkala, že na mě byla panička pyšná. Jeli jsme ještě 3 vlakama, protože byla zastávka v Týnci, aby jsme zaplatili lodě. Nasměrováno jsme měli do Sázavy. Při obědě v Týnci na mě panička nechtíc zvrhla okurkový salát , tak to jsem si teda řikala, kam jsem to s nima jela. Ale když jsme dojeli do Sázavy, tak jsem se koupala v Sázavě, tak to si panička u mě vylepšila. A snad už pozapomněla i ty rozkousaný molitany, co měla připravený pod zadky do lodě  (no jo, mě se moc nelíbili, tak jsem je upravila po svém, no a co?). A večer mě už prostě nebavilo poslouchat ty *JEJICH kecy, tak jsem prostě zavelela a šla si lehnout do stanu. Samozřejmně jsem si vybrala to nejměkčí místo, co ve stanu bylo (Pch, nebudu se přece válet na tvrdý zemi ne? ) a usnula jsem. Pak, když šla panička spát, tak mi musela vytáhnout spacák z pod zadku, aby jí bylo v noci teplo. Mě přikryla "babiččinou" dekou a spinkali jsme do rána.

DEN 2.
Ceký den jsme byli v kempu. Byla zábava, hlavně když měli páníčci večer ohínek, a opékali si buřty. Na mě taky jeden zbyl. A nevím čemu se panička tak diví, že když jsem si čuchala a nedávala pozor, tak jsem paničku poslechla na slovo (to se u mě ještě nikdy nestalo), no jo, ale buřt je buřt. Večer jsem zase zavelela, že se jde spát, protože na páníčky není spoleh, ty by tam seděli a povídali si až do rána. A ještě vám teda musím říct, že jak se opekli špekáčky, tak se hrál fotbal a já se ho zúčastnila. Škoda jen, že nemá panička z tohoto utkání fotečky .

DEN 3.
Tak jsme teda konečně ráno vypluli. Celý den jsem si užívala, koupala jsem se s páníčkama v Sázavě, ale jak jsme dojeli večer do kempu, začalo stráááááášně pršet. Tak páníčci ani nestavili stany a šli do hospody se schovat. A pak v noci za tmy je stavěli. Docela sranda na ně koukat.

DEN 4.
Ráno jsme nestihli prozměnu ani sbalit stany a začal zase strašněj slejvák, a tak jsme se schovali zase do hospody. Vyjeli jsme až kolem 3 hodiny (místo obvyklé 1 hodiny),  a tak jsme dorazili večer do Týnce (do kempu) až v půl desátý. Ale čekalo na nás překvápko, a docela milý. Já jsem si mohla uvrtět zadek, protože tam přijel můj "dědek" (paničky táta) s Petrou. Pozvali nás na "večeři". No to byla mňamka, teda aspoň panička to říkala, protože já jsem to mezitím prospala, takže jsem ani neloudila.

DEN 5.
Tak a je tu poslední den plutí po "moři". Večer jsme odevzdávali lodě, škoda. (To nic nedělání a koukání na utahaný páníčky mě docela bavilo). No jo, ale přes den jsme se několikrát málem na jezech "cvakli". Večer jsme se ubytovali v kempu. To byla pro páníčky pohoda a klid a hlavně oddych.

DEN 6.
Návrat domů . Ale zase jsem prožila cestu autobusem a vlakem. A to byste nevěřili jakou jsem měla radost ze Sindynky! Táááááááááááááááááááááááááááááááááááááááákovou a ještě větší, to byste museli vidět. Já jsem si mohla uvrtět prdelku ještě víc, než kdyby přišli všichni mý páníčkové dohromady. Víte co to je skoro týden bez kočky? Něco hrozného. A tak jsem za ní chvíli běhala jak pomatená a pak mě to lítání přestalo bavit, a lehla jsem si na ní , jako aby mi někam neutekla, ale tak po chvíli jsem jí pustila nooo. Ale takovou radost jsem ještě snad nikdy neměla, ještě teď se mi otřásá prdelka .

PS: fotky budou později, teď mi panička odjede na 18. dní na tábor, tak potom, jak se rozkouká, je sem hodí, moc se omlouváme za takovéto zpoždění, ale dříve to opravdu nešlo



POPRVÉ V ZOO

    Ráno jsme s paničkou vstávali v 7:15. Panička mi dala k snídani jogurtík, sbalila všechny věci a šly jsme před barák. Tam jsme měly sraz s Terkou a její mamkou. Jely jsme autobusem na metro a z Nádraží Holešovice 112 do ZOO Troja.  Panička zaplatila vstup (mimochodem, za mě a za paničku to stálo 120 Kč) a dostala ke vstupence i papírový pytlík na bobky s pokyny, co se mnou dělat a co ne. Když jsme vešly vstupem do ZOO, panička mi nasadila mojí krásnou kšiltovku. Minimálně 50 lidí (a to nekecám ani nepřeháním) se na mě kouklo a řeklo: "jééé to je roztomilý pejsek", nebo alespoň něco ve smyslu: "podívej, on má kšiltovku". Panička s Terkou to začala počítat, ale po 30 komentářích na mou krásnou kšiltovku to vzaly. A víte co mě naštvalo? Nemohla jsem do pavilónů. Takže mě panička vždycky uvázala před pavilonem, a pak si pro mě přišla. To jsem pak chvíli trucovala, ale když mi panička řekla, že má fotky, tak jsem se zase kámošila. Mimochodem, měly jsme tam dvě profesionální fotografky (Terku a Terky mamku), takže o kvalitní fota nebyla nouze. Nejvíc se mi líbila Mangusta Liščí, kvůli který jsem narazila hlavou o sklo. Ale kdyby tam nebylo to sklo, tak už má panička jednu doma. Počasí se nám pořádně vydařilo, celý den byl pařák, tak jsme byly hodně utahaný a jeli jsme už ve 3 domu. Doma jsem únavou upadla do hlubokého spánku, že mě nikdo neprobudí až do večera.
PS: Děkuju paničko, Terko a Terky mamko, za krásně strávený den!

MOJE KRÁÁSA

  Normálně byste nevěřili, co mi vyrobila panička s Terkou? Kšiltovku! A docela mi sluší. Neni teda jako od profíků, ale zase je značková (značka Ennienka ). Mám to nad kšiltem. Holky mi to vyrobily, protože s nima zítra jedu do zoo, tak proti sluníčku, a pak jedu (v pátek) na vodu, ale o tom později. A ten se vrátíme k mému unikátu. Paničky mamka se mi docela smála, ale zároveň se rozplývala nad krásou a roztomilostí, paničky brácha se jenom rozplýval a paniččin táta o tom radši neví, ale až se to dozví, vypukne smíchy.

JAK MĚ PÁNÍČCI UTAHALI

  V Sobotu odpoledne jsem nasedla do auta a jela jsem spolu se svými páníčky pro jednu otravnou, kavalíří, psí slečnu Nelly. Když jsme dojeli na chalupu, Nellyna štěkala na slepice a já na ní koukala, co to dělá. Ale potom mi to nedalo a musela jsem to zkusit taky. Páníčci koupili stan, že prý pojedeme (!!!) na vodu, a tak ho rozložili a vyzkoušeli. Já jsem si tam vlezla s paničkou a chvilku jsem tam s ní byla, abych si zvykla. Otírala jsem se o ten stan zevnitř a panička se zatím snažila přijít na různé věci ohledně stanu. Pak ještě rozložili spacáky co koupili a já se po nich proběhla se špinavýma tlapkama. Nevím, co se páníčkům nelíbilo. Večer páníčci grilovali. Udělali si špízy, a tak jsem dostala (i Nellyna) masíčko (ale jenom trochu). Nelly se pořád mazlila s páníččinym tátou, to by mi nevadilo, ale jakmile se pokusila lehnout si na mojí paníčku, hnala jsem jí s vyceněnýma zubama. Potom už se Nellyna k paničce ani nepřiblížila a panička se mnohla naplno věnovat mně. Večer jsme s Nellynkou spali v chalupě, Nelly usínala na pohovce, já jsem usínala u paničky v náručí v duchně. Ráno se panička probudila a viděla mě u jejího táty. Zjistila, že Nellyna spala taky chvíli u ní a že mě asi vyhnala. Ráno měli páníčci královskou snídani. Dali si rohlík se salámem, šunkou a sýrem .  Já i Nelly jsme dostali každá trochu šunky a salámu a rozmazlená Nelly snědla i rohlík. (Normálně žere jenom maso, čokoládu, sušenky....) Potom jsem se vyběhala na dvorku a rychle jsme spěchali domů. Tam se panička převlékla a jela se mnou do Krčáku. Tam už na nás čekala Brandy (zlatá kokřice) s Monikou. Prošli jsme les křížem krážem a vykoupali jsme se v potoce. Paničky nás pomlovaly a my zase je. S Branďulí jsme si moc nehrály i když na mě Brandy dorážela, ale já byla tak unavená z chalupy, že jsem to nezvládla. Na chvíli mě teda přemluvila, tak jsem si teda hrála, ale když jsme přijeli domu, usnula jsem. Usínala jsem dokonce  i ve výtahu, když jsem přišla domu nebo jsem odflákla vítání paniččiny mamky, protože věřte nebo ne, byla jsme opravdu utahaná.  

PODĚKOVÁNÍ...

(píše panička) Hlavní dík patří mému tátovi, který mě podporuje nejen ve všem s Ennie, ale díky němu vlastně Ennie mám. Dále pak dík patří Pétě, která nás vždy doprovází na různé akce s Ennie. Další dík patří mojí mamce, která snáší Ennienčiny průšvihy. Terce, která je nejen má kamarádka, ale i Ennienky. Mému bratrovi, který chodí s Ennie ven, když já nemůžu (nebo když se mu chce). Paní Růžičkové (chs Marcato line), za úžasné střihy Ennienky. Paní Málkové (chs Raahbar Jaan, chovatelka saluki), která mi dává mnoho rad o chovu. A především panu Šulckovi, za to, že vlastně v roce 1983 založil chs z Vejminku a že to dotáhl tak daleko a vlastně dík patří psu Cowboy z Vejminku a feně Valentine z Vejminku, že splodili Ennie. A vlastně hlavní dík patří Ennience, za to, že je. Díky patří i těm, co mi dali klidně malinkou radu nebo třeba těm, co si s Ennie hráli. Mohla bych jmenovat všechny, ale těchto si opravdu vážím. (Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla)

JÁ, JAKOŽTO ZKUŠENÁ VODAČKA.... 

...    14.6.2008, 15.6.2008 - Ráno bylo jako každé jiné, v klídku jsem si ležela, když byl čas, tak jsem šla vzbudit paničku, pak jsem dostala snídani a pak šla panička se mnou ven. Samozřejmě nechybělo ani ranní mazlení a ranní hry. Potom najednou panička zavelela a jelo se autem. Přijeli jsme na chalupu! No panečku (páníčku). Mohla jsem tam běhat a to by jste nevěřili, co tam pro mě páníčci vyráběli - osobní jezírko! Já mám ty nejlepší páníčky na světě! No jo, ale počasí se nám moc nevyvedlo, a tak jsem svůj vodní luxus nemohla ozkoušet (brrr, ani se mi nechtělo) a navíc na to ani nebyl čas, protože se jezírko dodělalo a jeli jsme domů. Takže se těším na další víkend až pojedeme na chalupu a snad bude pěkné počasí!  No a když jsme dorazili domů, tak panička začala šílet. Začala balit nějaké věci a byla nervózní (což já moc dobře poznám, to jsem pak nervózní taky a musím nutně rozkousat další plyšáky a vykousat jim oči a čumák). A šlo se spát. Ráno panička vstala brzo, ještě dřív, než vstávám já!!! (Pch, to si dovolila dost, že bude budit ona mě a ne já jí!) Ani se mnou nedošla ven, nedala mi jídlo, jenom se umyla a najedla a jelo se. Já ještě spící jsem se měla vyčůrat, když jsme šli na autobus. A povedlo se, dokonce jsem udělala i bobana.  Pak nám jel autobus. Dojeli jsme na Budějovickou a nasedli do příměstského busu. Já jsem byla hodná, alespoň podle paničky a spinkala jsem dál i při cestě do Týnce.  A pak, když jsme byli na místě, tak páníčci vyndali loď a dali mě do ní. A najednou se to rozjelo. No to vám je takovej adrenalin. tak jsem se chvíli koukala "přes palubu" (jeli jsme na raftu) a pak jsem radši zalezla do "podpalubí". A takhle jsem to střídala celou cestu. Páníčci samozřejmě zastavovali a dělali přestávky, abych se mohla vyčůrat a napít i když o vodu nebyla nouze. A když zrovna svítilo sluníčko, tak jsem se dokonce i koupala. A jezy jsem také zvládla! Teda občas to vypadalo, že se "cvaknem", ale páníčci to zvládli. A cesta zpátky? Tu jsem celou prospala, teda i panička spala. Tenhle víkend jsem si pořádně užila! A to nekecám!!!

NAŠE PRVNÍ VÝSTAVA

 31.5.2008 - Panička vstala už brzo, asi tak v šest, a tak jsem hned věděla, že něco není v pořádku. Vyvenčila mě, a pak jsme nastoupili i s páníčkem do auta. A jelo se. A já pořád nevěděla kam. Uši mi vláli z auta a pozorovala jsem, kam to teda jedem, když mi to panička neumí vysvětlit kokršpanělštinou. A hele, že by jsme jeli na výlet na Konopiště? No jasně a dokonce tam bylo hodně kokrů a jinejch španělů. Týjooo, ty byl zážitek, tolik kokrů pohromadě, to svět neviděl. No a pak na mě panička navlíkla vodítko, takovýto, kterýmu říká výstavní. A šla se mnou do kruhu, ale jenom si to zatim vyzkoušet, to bylo zábava poposkakovat si zadníma nohama a předníma normálně jít. A tak tam se mnou panička chodila dokolečka jak blbec až se mi z toho hlava točila. Potom mi dala napít a dala mě do přepravky, do který jsem si SAMA ráno zabalila svýho oblíbenýho pana Méďu. Po chvíli mě panička vyndala a šla se mnou na malinkou procházku omrknout to tam. No a celou dobu mě česala. Přibližně v 1 hodinu jsme přišli na řadu do kruhu. Postavili jsme se podle čísel vedle sebe (mimochodem, já měla 118) a postavili se do výstavního postoje. No a protože jsem byla skoro na konci řady  a nevydržim dlouho stát ve výstavním postoji, pan rozhodčí (Philip Young) mě uviděl až když jsem se vrtěla. Tak mě panička zase postavila a pak jsme běhali v krhu. Já zase běhala tím svým hopsavým klusem a to se paničce moc nelíbilo. Pak jsme se postavili do řady podle čísel a pan rozhodčí nás ohodnotil na jeho stole. Mě dal posudek(přeložen do češtiny) : krásná zralá fena, dobré tmavé oči, hezká kokstra+srst, pěkná kondice, dobrá v kruhu, předvedení velmi dobré...      (asi tak)                                             

Tak to teda nevim, jestli je to pravda, ale asi jo, když to říkal pan rozhodčí. Taky panička slyšela něco o správné krku a správně nasazeném ocasu, ale to se v posudku neobjevilo. Potom mě panička sundala ze stolu a ještě se se mnou proběhla v kruhu. A takhle podobně pokračovali jiní kokři. A když posoudil všechny kokry, co se mnou nastoupili do kruhu (11), zavolala jedna paní čísla, co mají V. No a mezi nima byla i 118, což jsme jako my. Seřadili jsme se zase podle čísel do řady a udělali výstavní postoj. Proběhli se postupně tam a zpátky a znovu do postoje. Pak vybral 5 lidí co postoupili a budou soupeřit o 1,2,3,4 a 5 místo, tam jsme bohužel nebyly, a tak jsme odešli z kruhu s V. Což je hodně dobrý, na naší první výstavu. A víte co jsem dostala za odměnu? Obojek a páníčci se šli se mnou vykoupat. No to vám byla psina, oni totiž taky vlezli do vody.     Jo, dneska se mi den líbil, tak snad překecáme paničky tatínka, aby nás odvezl do Brna na výstavu (Prahu už mám pod packou, takže v pohodě).

ZAČÁTEK MÉHO ŽIVOTA

 22.12.2008No, to vám byl den... Já si takhle ležim na zahradě pana Šulcka a najednou slyším, jak přijelo nějaké auto. A já hned věděla, že to jsou moji nový páníčkové. A tak jsem spolu s dalšíma kokrama za nima běžela je přivítat. No co si budem namlouvat, byli takoví, divný, nový, ale já jsem se s nimi rychle seznámila a šla s nima i s panem Šulckem domů do teplíčka. No jo, to vám byla psina. Paničku pořád "otravovali" (paničce to nevadilo) jiní kokři a tak si mě do klína vzal její táta. Pak přišla panička ke stolu si sednout a vzala si mě. Já  u ní spokojeně ležela, ne spala, to si jenom panička myslela, aby věděla, že já nejsem žádné zlobivé štěndo a že se mnou nebude práce a ona zatím probírala všechno s chovatelem. Potom mi dal chovatel pusinku na čumáček a zeptal se paničky, jestli mě bude mít ráda. Panička odpověděla že jo  a jelo se domů. Ani si nepamatuju, jestli jsem v autě blinkala, ale za to vím, že jsem se DOMA bála. A poprvé venku jsem se taky bála. Nastal večer  a panička mě uložila do pelíšku. A kde myslíte že jsem byla ráno? Ano, v posteli u paničky. No co, tak jsem se v noci bála, vždyť jsem byla malé štěndo a nic jsem kromě paničky neznala.

 

TOPlist
Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek